Člověk se dostane do potíží leckdy a lecjak. Někdy si to zaslouží, někdy je v tom třeba i naprosto nevinně, ale to nic nemění na skutečnosti, že k nehodám dochází a že tyto mívají nejednou i hodně nepříjemné, ba i katastrofální následky. Takové nehody pak bývají nejrůznějšího druhu a dochází k nim prakticky kdekoliv. Ani v dopravě tomu není jinak.

Někdy se tak člověk připlete k dopravní nehodě, a to nejen jako nezúčastněný pozorovatel, ale třeba i jako její přímý účastník a poškozený. Někdy tu utrpí jeho majetek, někdy zdraví, a někdy dochází i ke ztrátám na životech.

A je na takových nehodách aspoň něco pozitivního? Jakkoliv na první pohled ne, určitá dobrá věc s dopravními nehodami souvisí. A to ta, že poškození mívají nárok na odškodnění. Když se jim něco stane, dostanou aspoň nějaké peníze, jež by jim mohly se zvládáním následků takové nehody pomoci.

Jenže pojišťovny rozhodně netouží utrácet víc peněz, než kolik je nezbytně nutné. A proto hledají kdejakou kličku, jenom aby se placení vyhnuly nebo toto aspoň snížily na minimum, jak to jenom jde.

A když je pak odškodnění po dopravní nehodě neúměrně nízké, je pochopitelné, že na to poškozený doplácí. Protože tento kromě nepříjemného zážitku musí nejednou trpět i kvůli dočasné nebo třeba i trvalé ztrátě práce, tento se musí spokojit s nízkou nemocenskou a platit za léčbu, tento může mít po nějakou dobu nebo třeba i do konce života nejrůznější omezení. A ani úmrtí nejsou při dopravních nehodách ničím ojedinělým.

A jak získat větší odškodnění, odpovídající vzniklým škodám? Prostý člověk se obvykle sám neprosadí. Nevyzná se, chybuje, nemá čas ani vlastní právníky, a toho pojišťovny zneužívají. Ale je tomu tak často zbytečně. Protože existují i rádci, kteří takovým poškozeným pomohou se vším, co souvisí s dosažením adekvátního odškodnění. A toho by se určitě mělo využít, když je člověk přesvědčen, že dostal málo.