Člověk by si myslel, že jet s malým jednoročním dítětem může být pořádný „záhul“ a ono je to nakonec až peklo jezdit někde s dítětem v pubertě. Nejen, že je všechno trapné a o ničem, ale je to taky nuda. Všichni jsme si prošli stádiem, kdy dovolená s rodiči představuje naprosté peklo na zemi, kdy se stydíte za jejich vtipy, stydíte se za jejich plážové radovánky. Nejraději byste byli zalezlí někde doma na telefonu. A to je ještě dovolená u moře, natož pak dovolená někde v Čechách, to je pořádná otrava. Samozřejmě, že časem se s tím vším nějak smíříme. Ale pořád je věk od 13-17 ten nejbouřlivější. Někteří to tak nějak projdou a ani se nezastaví, tzv. bezproblémové děti. Ale valná většina bude najevo dávat svou nechuť.

Někdy se vyplatí je tam dotáhnout

Pokud se dítě nedokáže z role spolužáka přenést do role syna a člena rodiny, aniž by to bylo trapné nebo nudné, tak má vaše dítě vážný problém s identitou a můžete jenom doufat, že to nějak přejde. Samozřejmě, někdy tato porucha „hry na role“ přejde i do dalšího věku – proto ostatně vidíme tolik mužů ve svých třiceti, co bydlí doma. Proto je důležité, abyste jim zavčasu ukázali, že roli cool drsňáka, co má hlubokou duši a charakter, může alespoň na pár dní odložit. Nenuťte ho, nezesměšňujte, jenom se zkuste bavit. Uvidíte, že buď půjde s vlnou radosti anebo půjde později. Někdy je nutné konfrontovat vaše rozmazlené dítě s tím, že ne za každou cenu se musí všude ukazovat jako ten tajemný myslitel – vládce světa – drsný hoch. A uvidíte, že to půjde.

Pokud nezvládáte svého puberťáka

Ušetřete si nervy, jeďte sami. Vyhnete se nelibým situacím ticha, užijete si to. Potomkovi povolíte nějakou tu party či první sex (protože co asi prvního udělá, když odjedete) v tom nejhorším případě. V tom častějším jenom zkysne na týden u počítače. je článek přesně pro ty, kteří se puberťáka vzít „ještě“ nebojí.