Kdo by si rád nenatáhl nohy někde u vody, v klidném prostředí rozkvetlých květin, občasného šplouchnutí kamene nebo nějaké rybky na hladině, vše krásně zalité sluncem s příjemným větříkem. Zní to jako ideální stav. Člověk se nemusí někam neustále honit, něco zařizovat. Prostě jenom ležíte a sníte, občas si zaplavete. Venkovní koupaliště zkrátka mají své kouzlo. Mluvíme, pro jistotu, o těch přírodních koupalištích, kde je i někdy bahnitý povrch – a žádná chlorovaná voda.

Ideální je, pokud je přírodní rybník nebo jezero s pěkným odtokem, to potom voda nestojí a je krásně čistá po celou dobu. Problém nastává, pokud tomu tak není. Koupání je někde zakázáno a někde je to označeno „na vlastní nebezpečí“ – neboť sinice ve vodě, které vznikají tím za pomocí nejrůznějších biofaktorů, jsou totiž nevybíravé, co se týče napadeného člověka. Někdo má alergii a je po něm, někdo se klidně okoupe bez problému, je to individuální. Ale i pro jinak zdravého člověka je zakázáno koupat se v nádržích a jezerech s přílišným výskytem sinic. Přeci jen je to zátěž na organismus a ne všechno může jít tak, jako když jste se koupali „za mlada“.

Proč jsou vlastně přírodní koupaliště stále populární?

Protože ne všichni si rádi mačkají pomalu všechny končetiny do bazénu, kde přes sebe hází děti míčem a staříci si tam o vás otírají „bůh ví co“, kdykoliv, když projdou. Přeplněné bazény, načůráno do vody, spousta malých dětí, které křičí a řvou – pro někoho je tohle hotové peklo. Stísněný prostor, kde se nejde ani hnout a ještě k tomu tak plavat. Dokonce i plavecký bazén je plný dětí a postávajících dospělých, náctiletých kanců, kteří se pokoušejí ulovit nějakou svoji summer girl. Je tam toho hodně. Přesně proto popularita přírodních koupališť nikdy neklesne.
 
A pokud vás tohle nepřesvědčilo, vždycky si můžete napustit váš vlastní bazén a koupat se tam sami. Nezapomeňte potom neustále kontrolovat Ph, abyste si náhodou něco neprovedli.